Ahoj jmenuji se Honzík, ale víc slyším na oslovení: "kocoure co to děláš", nebo jako každá kočka čiči a to vím, že se chystá nějaká dobrá bašta.

 Ale začnu od začátku. Jako miminko jsem se narodil na ulici a zhruba do svých čtyř týdnů jsem bydlel poblíž jednoho panelového domu v Ústí nad Labem. Poznal jsem úkryt pod auty co byla zaparkována před domem nebo že nejlepší dobroty jsou v popelnici.

     Jednou takhle večer jsem procházel po silnici mezi auty a nynější páníčkové mě dali to trávy, aby mě něco nezajelo. Ale tak moc se mi zalíbily, že jsem je začal pronásledovat a smutnýma očima provokovat, ale moc to nezabralo, šli dál. S nadějí že se vrátí jsem vyčkával schovaný pod autem značky Trabant. A najednou jsem byl osvícen, panička se vrátila. Nebyla už sama měla sebou pejska, ale to mě nezabránilo tomu, abych si omotal. Vše dokonale zabralo už si mě nesli domů. Takový luxus se mi mohl jen zdát. Měl jsem vlastní misku, kde na mě čekala samá dobrota v podobě kapsičky nebo jiné mlsoty, pak jsem se válel na gauči a přitom mě pořád hladily a když jsem se chtěl pomazlit byl tu pejsek Míša. Vše dokonalé, až na to, že mě chtěli hned druhý den udat ve statku, kde byla spousta príma kamarádů, ale nová panička byla lepší. A tak jsem odjel zpět. Ještě ten den jsem byl ubytován na krásné velké zahradě, kde jsem si užíval dva dny. Ale pak přišla zima a déšť a páníčkové mě tam nechtěli nechat, abych nenastydl. A tak zase bydlím v tom luxusu. Chodím rád na balkon, kde okuju mé kočičí přátele z výši a za dobrého počasí jezdím na tu moji velkou zahradu.

Jak rostu tak hledám různou zábavu jako např. schazování kytek, tahání za všechny tkaničky a šňůrky a občas mě překvapí co je nakonci, a nezapomínám, kde mi bylo dobře, tak navštěvuju odpadkový koš a občas při tom bádání tam i usnu.